[↓ Na navigaci] | [↓ Na obsah]

Solární faktor nebo stínící koeficient skla? 23.2.2011

Při navrhování izolačního skla a stínících prostředků se díky odlišné marketingové strategii jednotlivých výrobců dostáváme na rozhraní názorů vyškolených obchodníků, kteří mají za cíl prodat svůj produkt. Výrobce skla tvrdí, že jeho protisluneční sklo má dostatečné vlastnosti a není třeba stínící techniky. Výrobce stínící techniky tvrdí, že jeho zařízení naprosto nahradí protisluneční skla. Každý má pravdu, ale naše moderní budovy potřebují mnohem více, potřebují vhodnou kombinaci v závislosti na všech funkčních částech objektu. Aby došlo k zjednodušení výpočtů a mohli jsme správně navrhnout izolační sklo a stínící prostředky, je vhodné začít od kritické místnosti objektu.

Co je kritická místnost objektu?

Kritickou místností ve smyslu čl. 8.2.1 normy ČSN 73 0540 je místnost s největší plochou přímo osluněných výplní otvorů orientovaných na Z, JZ, J, JV, V, a to v poměru k podlahové ploše přilehlého prostoru. Pro posuzování objektu v zimním a letním období tedy mohou být kritické místnosti (prostory) odlišné. Článek 8.2 stanovuje požadavky z hlediska ochrany proti přehřívání v letním období pro kritickou místnost v budovách bez klimatizace i s klimatizací (pro případ jejího výpadku).

Splní-li kritická místnost požadavky, bude zajištěno, že se v uvažovaných návrhových podmínkách udrží teplota vnitřního vzduchu v přípustných mezích. Požadavky v článku 8.2 normy ČSN 73 0540 jsou vyjádřeny dvěma odlišnými způsoby. Hodnotit lze buď

  • nejvyšší denní vzestup teploty vnitřního vzduchu,
  • nebo nejvyšší denní teplotu vzduchu v místnosti.

Hodnocení tepelné stability místnosti v letním období se obvykle provádí modernějším postupem podle ČSN EN ISO 13791 – Tepelné chování budov – Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení – Základní kritéria pro validační postupy a ČSN EN ISO 13792 Tepelné chování budov – Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení – Zjednodušené metody a to vzhledem k větším možnostem modelování geometrie místnosti, stínění oken a provozního režimu oproti klasickému postupu dle ČSN 73 0540-4.

Výsledkem hodnocení pak může být i zcela konkrétní doporučení pro návrh kombinace izolačního skla, stínící techniky, přesah markýzy, způsob větrání či výkon chlazení.

Nevýhodou této metodiky podle evropských norem je jejich poměrně velká složitost, která vyžaduje použití speciálního software. Splnění požadavků závisí u většiny budov rozhodujícím způsobem na výplních otvorů a jejich stínění.

Kterou veličinu používat – stínící koeficient nebo solární faktor?

Zohlednit se musí oba. Celková propustnost slunečního záření okna či balkónových dveří je kombinací propustnosti slunečního záření izolačního skla a stínících prostředků (pevných i pohyblivých). Při hodnocení tepelné stability se na tuto skutečnost často zapomíná a projektanti zadávají tento rozhodující faktor do výpočtu chybně – buď jen jako parametr charakterizující zasklení či jen jako parametr zohledňující vliv stínění.

Nejlépe lze tyto faktory vypočítat postupem podle ČSN EN 13363-1 Zařízení protisluneční ochrany kombinované se zasklením – Výpočet propustnosti sluneční energie a světla – Část 1: Zjednodušená metoda nebo ČSN EN 13363-2 Zařízení protisluneční ochrany kombinované se zasklením – Výpočet propustnosti solární energie a světla – Část 2: Podrobná výpočtová metoda.

Definice:

Solární faktor ( Solar Factor) je součtem činitele prostupu přímého slunečního záření a činitele sekundárního přestupu tepla na vnitřní straně (poměrná část pohlcené části zářivého toku vyzářená směrem dovnitř místnosti)

Stínící koeficient (Shading Cofficient) je poměr tepelné sluneční energie procházející daným zasklením k tepelné sluneční energii jaká by prošla za stejných podmínek čirým, nestíněným, okenním sklem dvojnásobné síly. Stínící koeficient definuje schopnost zasklení regulovat průchod tepelné energie.

logo Sglass.cz